Známe to: New year, New me. Každý si do nového roku dá
spoustu nesmyslných předsevzetí, a chvilku se jich drží. Já osobně nejsem typ
na předsevzetí. Poslední jsem si snad dala v roce 2011, ten rok, co mi
mělo být patnáct, a nikdy jsem ani nehnula prstem, aby se splnilo.
Ale letos jsem se rozhodla se sebou něco dělat. Od loňského
léta jsem měla tak trochu krizi a hodně jsem se uzavřela. Letos to chci
napravit a nějakým způsobem se zdokonalit, abych se sebou mohla být trochu
spokojená.
via GIPHY
via GIPHY
Myslím, že nejdůležitější je stanovit si cíl, který víte, že
dokážete splnit. Pro mě tudíž něco jako: „začni pravidelně chodit do posilovny“
absolutně nefunguje, a to z toho důvodu, že nechci utrácet za posilovnu. Možná
jsem škrt, ale přijde mi to předražené. Stejně tak nemám chuť, aby při cvičení
kolem mě byli nějací lidé, a je jedno, jestli koukají nebo ne. Necítím se
pohodlně, když cvičím kolem spousty cizích lidí (člověk by řekl, že po skoro
deseti letech na aerobiku by tohle byl ten nejmenší problém).
via GIPHY
Místo toho si dejte cíl, který jste schopni splnit v rámci
svých možností, například: „budu cvičit třikrát týdně půl hodiny, a v sobotu
ráno si půjdu zaběhat“. Začít pozvolna a poté si přidávat, ne si nabalit
obrovský cíl najednou. Třeba jste mamina, co nemá čas na dvouhodinový
intenzivní trénink. Třeba jste typ člověka, co déle než hodinu nevydrží. To ale
vůbec nevadí. Vztyčte si cíl podle sebe a svých schopností.
via GIPHY
S tím také souvisí měsíční cíle. Nebo čtvrtroční.
Půlroční. Jak chcete. Když si zvolíte menší cíl v kratším časovém období,
uvidíte výsledek dřív a namotivuje vás dál. Jak jsem psala, pak si postupně
můžete přidávat. Idea měsíčních cílů mi přijde absolutně geniální, nejen že je
vidět Váš progres, motivuje Vás to dál a hlavně, nemusíte začínat na začátku
nového roku. Nový rok přece není důvod něco změnit, pokud opravdu chcete něco
jinak, začněte hned. Počkejte měsíc. Uvidíte, jestli Vám to vyhovuje, a pak buď
formulujte svůj cíl jinak, nebo pokračujte v dosavadní práci.
Přesně proto mám raději termín „cíl“ než předsevzetí. Jako
by předsevzetí byla předem určena k neúspěchu, protože jsou na dlouhou
trať, a člověk má pocit, že je musí dodržet, a víc se mu do toho nechce.
Jakmile se řekne slovo „cíl“, vybavím si něco, co dělám pro sebe, protože chci,
a udělám cokoli, aby se to splnilo a já se u toho bavila a necítila, že je to
povinnost.
Taky dobrý způsob, jak se namotivovat může být, když si ke
svým cílům rozepíšete nějaké informace, třeba za jak dlouho chcete tento cíl
splnit, co je třeba pro něj udělat a asi nejdůležitější, proč jste si ho v první
řadě vůbec zadali. Tato metoda je známá jako metoda SMART a pokud chcete nějaké
bližší informace, přečtěte si TUTO stránku. Já sama všechny body metody SMART
nesplňuju, nejspíš mi tolik důležité nepřipadají, ale je to dobré na to si
uvědomit, jestli je Váš cíl splnitelný a proč ho chcete naplnit.
Toto jsou moje cíle:
Přestaň tolik nadávat. Nevím, kdy se to stalo, jelikož jsem
vždy byla taková hodná holčička, co nedokázala sprosté slovo ani vyslovit, ale
teď mluvím jak dlaždič. Jsou nadávky, které neříkám a stále nejsem s to je
vyřknout nahlas, ale běžné tyvole jako přikořenění nějaké reakce používám. Toho
bych se chtěla zbavit, ačkoli to nebude zas tak snadné, jelikož v mé taneční
skupině je tento výraz asi nejpoužívanější slovo. Zatím místo českých sprostých
slov budu používat anglická, jako fuck nebo shit. Ne že bych to teď nedělala,
ale už jsem na angličtinu tak zvyklá, že mi to v podstatě ani nepřijde.
Víc choď ven a socializuj se. Tohle je pro mě velmi důležité
a velmi těžké. Jsem introvert a velmi často místo nějaké sleziny nebo večírku
jsem doma a… no, přiznejme si to, spím. Díky kpopu jsem se naučila chodit na
párty (pouze na ty kpopové teda, jelikož nic jiného by mě asi nebavilo), ale
když je nějaký soukromý mejdan nebo třeba jen třídní sraz, buď se přemůžu a
jdu, ale absolutně se nebavím, anebo to – opět – zaspím. Občas ruším nebo
odkládám i schůzky s kamarády a odcizuju se jim tak. Budu se snažit udělat
vše pro to, abych nebyla škarohlíd, nekazila srandu, a nebyla nejhorší
kamarádka, která zapomíná na své kamarády.
via GIPHY
Zaměř se na duševní rozvoj. Na rozdíl od své mamky, já jsem
ten typ člověka, co na meditace, anděly a takovéto věci nevěří (ale věřím na
duchy a nadpřirozeno, s těma mám své zkušenosti). Nicméně věřím, že
meditace je člověku schopná pomoci, když se necítí nejlíp, a že dobrá nálada
přináší dobré věci. Bohužel jsem ale od přírody pesimista. Proto jsem se
rozhodla to změnit, aspoň do té míry, kterou změnit dokážu. Každý večer poslouchám
meditace a zkouším i meditovat sama, ale zatím se nic neděje. Řekla bych, že
meditacím ještě úplně nevěřím, a proto jsou zatím neúčinné. S optimismem je
to ještě o trochu těžší, ale nemůžu říct, že bych se nesnažila být pozitivní už
před lety. Takže nějakou praxi v tom mám. S tímto souvisí si koupit
nějaké knížky, které já pokládám za žvásty, ale věřím, že fungují. Jen zatím ne
u mě. Doufám, že až si o nich přečtu a budu se vážně snažit, můj pohled na ně
(i na svět) se změní.
via GIPHY
Cvič a protahuj se. Třikrát týdně nějak posiluju, buď dělám
dřepy, nebo si na youtube najdu kurz yogy, a snažím se protahovat se každý den.
Musím říct, že už samotný pokrok pro mě je, že jsem se rozhodla začít s yogou,
takovou tou zatím nenásilnou, jelikož k ní mám hrozný odpor. Ze všech těch
pozdravů slunce, zvedání se a sklánění a zase zvedání a sklánění se mi vždycky
strašně zatočí hlava a jednou jsem na soustředění kvůli tomu málem omdlela. Mám
totiž nízký tlak a zatočí se mi hlava, i když se zvednu z gauče. Ale přemohla
jsem se a začala jsem s ní a ne že by mi na omdlení nebylo, ale z nějakého
důvodu mi to dodává dobrou náladu, což se hodí na předešlý cíl. Mimo jiné mám u
tohoto cíle připsáno běhej v teplejším počasí, což rozhodně chci, ačkoli,
opět, nerada běhám, ale loni jsem párkrát běhat byla (a taky mi jednou bylo na
omdlení, asi budu muset jít k doktorovi) a zjistila jsem, že se sluchátky
to není tak strašné. Jenom teda ve sněhu běhat rozhodně nebudu, a dokud nebude
teplejší jaro, tak na to ani nepomyslím. Ještě bych někde omdlela a umrzla, jak
se znám.
via GIPHY
Buď víc kreativní. Tak s tímhle vůbec nemám problém.
Pořád něco tvořím a to už odmala. Ale základ tohohle cíle je nejenom DIY, ale
taky psaní a malování. Už jako malá jsem pořád něco sepisovala, psala jsem povídky
(a ty píšu vlastně do teď), a rozhodně bych s tím nechtěla přestávat. Bohužel
jsem skoro vždy psala příběhy na existující věci, jako například anime nebo
kpopové skupiny. Teď bych chtěla napsat něco svého a už mám nápady, jen je dát
na papír. Co se týče malování, tak jsem taky odmalinka kreslila a malovala, ale
jak jsem byla starší, už na to nebyl čas. Proto jsem si koupila vodovky a
štětce a chci nejdřív začít tímto. Malování vodovkami je tak krásné, když to někdo
umí, a já chci být ta, co to umí. Další věc, kterou se chci naučit, je
vyšívání. Chtěla bych vyšívat nášivky a přišívat je na oblečení, i když ten
trend jistě letos už skoro vymizí, u nás v Česku se ještě bude držet. V neposlední
řadě bych chtěla profitovat z věcí, co umím, ale nejdřív budu muset přijít
na to, co vlastně umím.
via GIPHY
Víc čti. A tento cíl mám jasně specifikovaný – pět knih za
měsíc. Je to moc? Možná, ale já čtu vážně rychle, a když najdu knížku, která mě
chytne, mám jí za dva dny přečtenou a klidně může mít pět set stran. Ano,
pravda, musela bych jí číst přes noc, nebo aspoň do tří do rána. Ale nemyslím
si, že je pět knih za měsíc nesplnitelné. A mimo to, na svůj seznam knih
připisuji ezoterické knihy.
via GIPHY
Neutrácej tolik. Tohle asi bude ze všeho nejtěžší. Kupuju si
věci, které vážně jen nejnutněji potřebuju, ale z nějakého důvodu mi
peníze mizí a já nemůžu ušetřit. Potřebuju si šetřit peníze na výlet do Koreje,
tak si založím spořicí účet a holt se omezím ve věcech, co potřebuju. Brigáda
bude samozřejmě nutná.
via GIPHY
Nestěžuj si pořád a nevymlouvej se. Jsou miliony lidí, co
jsou na tom mnohem hůř než ty. Aspoň máš kde bydlet a teplou vodu. Jestli venku
sněží a ty nesnášíš sníh, protože je ti zima? No tak aspoň je to venku hezky
bílý a ne odporně hnědozelený, jako loni v zimě. Že nechceš s holkama
na oběd, protože nemáš peníze? To je pravděpodobně pravda, ale to neznamená, že
tam nemůžeš jít a zkrátka tam být s nima, ačkoli nebudeš jíst. Třeba se
najde hodná duše a dá ti hranolku. Využij toho.
via GIPHY
Buď milá. Já jsem hodně milá. Ale bohužel nejspíš jen na
cizí lidi. Na lidi, které znám už pár let (zdravím, bumko) jsem nechtěně zlá. Nebo
spíš jsem až moc sarkastická a cynická, a vyzní to tak, jako bych byla opravdu
hodně zlá. Ale já to nemyslím nijak zle. Takže řešením je: přemýšlej, že když
té citlivé kamarádce řekneš tohle, co by ostatní vzali úplně v pohodě,
jestli jí to náhodou nerozbrečí, protože si bude myslet, že jsi na ní hnusná, a
pak se jí budou zdát sny o tom, že jsi s ní přestala kamarádit (ano, ta
část s tím snem se skutečně nedávno stala. A to jsem od nového roku zrovna
konkrétně na tuhle kamarádku byla dost milá, nebo aspoň se moc snažím. Těžko říct,
jestli si toho všimla, já však ano, protože jsem si z ní nedělala takovou
srandu jako vždycky, a to mi chybí.)
via GIPHY
Pij víc vody. Ideálně šest skleniček denně (začala jsem schválně
na šesti a postupem času zvýším na osm). Do toho vypiju denně průměrně tak dva
šálky čaje a jedno kafe, tak řekla bych, že to je tekutin tak akorát, abych
běhala každé dvě hodiny na malou.
via GIPHY
A poslední je dělej si seznamy. Seznamy na nakupování,
to-do, za co jsem vděčná (duševní rozvoj, vážně se snažím!), zkrátka seznamy na
cokoli. Jednou se to určitě vyplatí.
via GIPHY
via GIPHY
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)